MENU

Živá legenda

Legenda zvaná Chamonix žije již více než 250 let. Příběh tohoto ojedinělého místa se začíná psát od chvíle, kdy toto hluboké údolí olemované jedním z nejúchvatnějších horských panoramat světa objevili v polovině 18. století angličtí průkopníci horolezectví. Je to příběh, který začnou světu zprvu vyprávět světoběžní angličtí aristokraté, ohromení obřími jazyky ledovců vyplazenými po strmých svazích dramaticky rozeklaného pohoří, korunovaného bohorovným klidem nejvyššího alpského vrcholu, bezmála pětikilometrového Mont Blancu. Jeho pokoření v roce 1786 dále rozšířilo povědomí nejen o něm, ale i místě hluboko  v údolí pod ním a pootevřelo brány civilizaci. Salaše a horské boudy coby místa k nepříliš pohodlnému přespání pro dobrodruhy postupně začaly doplňovat hostince a penziony a v roce 1816 již v Chamonix stojí i první nóbl hotel. V roce 1908 sem už návštěvníky vozí vlak a ubytování lze najít ve čtyřicítce hotelů včetně tří secesních paláců s více než stovkou luxusních pokojů.

Kde jinde než v Chamonix by se tedy měly konat první zimní olympijské hry? V roce 1924 tak legenda dostává další podpůrný pilíř a československý hokejový tým si odtud veze domů třicetibrankovou nakládačku od Kanady. Na strmých svazích následně rostou stožáry lanovek a na přelomu 20. a 30. let je z Chamonix nejenom známá turistická a horolezecká mecca, ale také ráj lyžařů.

V roce 1954 poprvé vyjíždí lanovka na Aiguille du Midi, která se se svou výškou 3842 m stává na dvě desetiletí nejvýše položenou stanicí lanovky na světě. I dnes na ni každoročně vyjedou staticíce turistů, aby se dostali na pomyslný dosah Mont Blancu, a desetitisíce lyžařů, kteří se z „Jižní jehly“ vydávají Bílým údolím (La Vallée Blanche) na světoznámý 22 km dlouhý freeride zpět do Chamonix.

Kdyby do Chamonix dorazili jeho angličtí objevitelé dnes, jistě by nevěřili vlastním očím. Do údolí vede přes dechberoucí viadukt dálnice a horou, která v nich budila posvátnou úctu, prorazili 12 km dlouhý tunel do Itálie. Ženevské mezinárodní letiště je vzdálené pouhou hodinu pohodlné jízdy. Údolí, ve kterém před 250ti lety stálo jen pár desítek obydlí, je dnes domovem asi 15.000 residentů a cílem návštěvy až 100.000 lidí denně. Nebýt okolních horských velikánů, člověk by si v městečku uprostřed údolí připadal spíš jako v malých lázních. Pěší zónou lemovanou restauracemi, bary a prodejnami světových jmen táhnou davy ať svítí slunce nebo sněží. Dvě horské vísky na protilehlých koncích údolí – Les Houches na jihozápadním a Argentiére na severovýchodním – si na nezájem výletníků a milovníků zimních sportů také nemohou stěžovat.

A ať otočíte hlavu kamkoli, všude jen samá skála, hora, špička, stěna, les nebo ledovec. Bude vám stačit pouhý den na to, aby se vám jejich panorama otisklo do paměti. Kdykoli je znovu uvidíte – na fotografii, ve filmu nebo opakovaně na vlastní oči, nezáváháte. CHAMONIX!